Notes no. 2.0 [Sonic Vibrations], Part. 1

I nové musí být obnoveno.

• [Stojaté vlny]
• Označují bez vnějšího zásahu se prodlužující zvuky sladěné s volumetrickými vlastnosti dutiny, v níž se chvějí.
• Obvodové zábrany jsou v tomto případě silně redukovány, dokonce anulovány, poněvadž stěny zvolené dutiny, jsou hladké.
• Sonické vibrace mohou bláznivě létat sem a tam a samy sebe udržovat.
• V krajním případě mohou dutinu roztříštit a způsobit tak, že vydá velmi silný zvuk.
• Co se děje se stojatými vlnami?
• Jsou v dokonalé rovnováze, každá jednotlivá vlna odráží vnitřní harmonii prostoru.
• Vlny proměňují svou dynamickou aktivitu a udržují svůj vibrační stav v dokonalé symetrii.
• [Stojatá rezonance = symetrie].
• Ideální stav není bez důsledků.
• Existuje riziko, že se vibrační jev přebudí a může přivodit explozi.
• Tato nová situace způsobí tak radikální změnu (všech vibrací), že každá ztratí svojí původní symetrii.
• Teorie existence a předmolekulárního symetrického světa.
• Symetrie existující před překonáním Planckovi zdi – [nezadržitelného náporu vyvíjejícího se vesmíru].

• Hypotéza o stvoření světa, jež nám umožňuje připustit předkosmický stav, na jehož úrovni existuje šum vyživovaný vibračním, a tedy i sonickým substrátem.
• Všechno je tam zdánlivě klidné a nehybné.
• Ve skutečnosti je tam ale všechno obrovským množstvím netušené, v klidu se šířící energie.
• Energie, která přesahuje naše chápání a projevuje se symetrickým způsobem.
• Jakmile nastane symetrie – předkosmos exploduje.
• Energie uvolněná sonickými vibracemi, jež od tohoto okamžiku vstupují do nekonečné energetické spirály, způsobí, že tyto vibrace ztratí svou harmonii.
• Planckova zeď pak ztrácí svůj smysl.
• Předkosmická osnova obdařená dokonalou rovnováhou a obrovskou vibrační a sonickou silou se rozezní až k naprostému přebuzení.

 

Pro nedostatek čehokoli jistého nebudou mít úvahy konce.

 

• V případě exploze je evidentní, že síly, které ji způsobily nejsou na obvodovém povrchu rozloženy rovnoměrně.
• Bylo zde nějaká prasklina, trhlina, puklina, nejslabší místo.
• Mohli bychom říci [kýla], která umožnila, že došlo k explozi.
• Pokud se tak opakovaně a systematicky děje, znamená to, že se tak věci mají už od počátku.
• Nebeská dynamika je rotující.
• Rotační jev je příznačný pro sonickou vibraci, která se jeví jako krouživá energie, jejíž energetická konzistence je způsobená vibrační aktivitou, jež ji oživuje.
• Sonická vibrace tak přetrvává ve všem.
• Svět na ní nutně závisí.
• Kosmická vibrace se tedy jeví jako výsledek podstaty vibračního jevu.
• Zvuk je nutně rotačním jevem, který je zároveň asymetrický. 
• Podmínky pro zrození světa impulzem Prazvuku, který se hned záhy stal světlem.

Když učiníme několik kroků vpřed, dostaneme se do okamžiku, v němž je prolnutí vibračních pohybů takové, že umožňuje [vyvstání struktur přijímajících stále hmotnější vzhled]. 

To dokazuje, že ve své [krajní mezi] hmota neexistuje, poněvadž [je výsledkem směsí, které se stávají stále komplexnějšími], až se jejich podoba a konzistence stane skutečně, hmatatelně hmotou. 

• Mimořádná hustota a různorodost vibrací. 
• Fyzikálně-chemické jevy, jež vyjadřují přítomnost různých sonických složek projevující se konkrétně [materializací].
• Hmota sama o sobě je čistě vibračním koncentrátem udržovaným v rovnováze vibračními reakcemi působícími v podobě atomů a molekul.
• Atom & molekula = fyzický projev vibračního, a tedy sonického jevu, který je více či méně komplexní.
• Vesmír je tedy prvotním zvukem.
• Vývoj světa je výsledkem tohoto zvuku unášeného časem, jenž je poznamenán jeho zpěvem a jeho melodiemi.
• Vepisuje do kosmické stupnice symfonii, jež nás unáší s sebou.
• Formuje.
• Sonické galaxie se integrují do složení prvků, jež je tvoří.
• Pomocí zásahu nervové soustavy dochází k převádění do pozemských pojmů.

 

• Řeč.

 

• Vývoj rozsévá všechny možné krystalizace, které představují minerální látky, až po ty, které determinují sestavu organických struktur.
• Šum se proměňuje postupně.
• Se vzrůstající střední rychlostí molekul začíná hmota za různých okolností zpívat.
• Zvuk je totožný se samotným kmitáním molekul.
• Vibračním způsobem vyjadřuje působení života uvnitř hmoty.
• Hmota pak určitým způsobem zpívá.
• Molekulární kmitání (nutně sonické), jako hlavní projev života.
• Vibrační proces  je nutně důsledkem nějaké počáteční vibrace.
• Vibrace může být jedině odvozeným jevem, k němuž může dojít pouze tehdy, když to prostředí umožní.

V daném okamžiku bylo nebe doslova podélně rozpáráno ostřím blesku a objevilo se světlo, které na vibrační rovině vystřídalo zvuk, jenž nahradilo světelným bleskem. 

• Hypotéza.
• V okamžiku velkého třesku došlo k roztržení sonického hmotného nosiče a následnému vnikání vibrací do éteru, představujícího zvláštní osnovu.
• Příslušné rychlosti šíření zvuku a světla, vycházejících z téhož počátečního procesu, se tak jeví jako reakce zavisející na prostředí.
• Čím je prostředí jemnější, tím rychlejší je absorpční vlna.
• Se změnou prostředí je dobré změnit měřítko.
• Souhrn těchto poznatků mění naše chápání různých jevů, prostředí, ještě jemnější než éter, v nichž každý rušivý impuls má k dispozici ještě rychlejší absorpční vlnu.

Takový přistup otevírá novou diskuzi na poli fyziky. Co kdybychom se při přechodu od jemných prostředí k prostředím ještě jemnějším dostali k základnímu nosiči, kde čas dosahuje věčnosti a prostor se rozplývá v někonečnu? 

• V takovém případě by charakteristikou šíření byla bezprostřednost?

Při kladení těchto otázek si nemůžeme nevzpomenout na [ne-nestvořené] dávných mudrců, jež je popravdě beztvarým stavem existujícím před rozhodnutím [Bezejmenného] vyslovit nejvyšší Slovo, počátek světa. 

• Látka předkosmického prostoru je tak fluidní a subtilní.
• Nehmatatelná, projevuje se ještě před náhlou ránou neslýchané síly, způsobenou vznikem vesmíru.
• Zvuky při pohybu způsobují určité plochy odporu nacházející se na úrovni hlubokých vln v rozmezí 14 až 17 metrů.
• Optimální štěpná plocha k projevení se ozvěny.
• Každá vlnová délka s sebou přináší vlastní proces odporu.
• [Šíření = sled průtoku energie].
• Energie se projevuje vibračním jevem.
• Nemůže dojít k přenosu, pokud nevznikne [odpor].
• Gravitace je určitá zvukem vyvolaná reakce.
• Každý zvuk při svém štěpení vyvolává identickou odpověď ve vlastní stupnici.
• Každý pohyb, jehož původcem je sonický podnět, se bude projevovat týmž způsobem.
• Hmota se sestává z rozmanitých molekul, jež jsou ve skutečnosti vibračními soubory.
• Drobnými sonickými shluky.
• [Sonický materiál].
• Vnitřní uspořádání je důsledkem vibračního pole.
• Je navozeno intenzivní aktivitou zvuků udržovaných v rovnovážném stavu díky odporům, které představují protiklad nepřetržitého sonického kmitání. 
• Roznovážný stav hmoty – jenž je pouze zdánlivý závisí na vyrovnávání protikladných sil pocházejích z molekul a z okolního prostředí.
• Stabilita navozená neustálými změnami, dodává hmotě spojitost, vyžaduje však velice přesně dané podmínky, bez nichž by se místo ní objevila nestabilita.
• Specifický šum molekul oživující nějaký materiál se proměňuje.
• Absorbční jevy se z toho či onoho důvodu zvětšují nebo zmenšují.

 

Rovnováha je narušna a materiál se ukazuje s jinou strukturou.

 

• Zvuk a gravitace jsou totéž.
• Gravitace závisí na sonické aktivitě. 

 

Spirály zvuků roznesené po kosmické sféře.

 

Příroda s největším potěšením proměňuje to, co je, a nahrazuje to tím, co se tomu podobá. ––– Marcus Aurelius 

• Když se promění struktura nějakého materiálu, dojde ke [změně] jeho vibračního stavu.
• Proměna je viditelná, když nějaké energetické vlnění narazí na nějakou strukturu, která se podílí na stavbě vesmíru.
• Série vln nesoucí energetickou informaci se promění.
• Přijme jinou podobu.
• Uvnitř hmoty dochází k přestavbě.
• Lom na stupnici strukturálního uspořádání.
• Všechno kmitá.
• Všechno je v pohybu – až na hranici strnulosti, jenž může být pouze zdánlivá.
• Nic nemůže být nečinné.
• Ve fázi posledního štěpení již zůstává pouze samotná energie.
• Ta je současně nosičem i působícím činitelem.
• Na této úrovni se energie ukazuje ve svém nejjemnějším, neodhmotněnějším uspořádání.
• Vibrace se projevuje v závislosti na prostředí, v němž se přenáší.
• Vibrace utváří a formuje všechny věci, jež zároveň aktivuje a oživuje.
• Překážky.
• Je nutné, aby se střetla s odporem hmoty, již vytvořila podle svých potřeb.
• Může modelovat vesmír a přizpůsobovat jej svým představám.
• In-formuje vesmír.
• Dává mu formu.
• Sonický ráz – prvotní zvuk zasahující [nejzazší bod]
• Velký třesk uvádí do pohybu evoluci.
• Logos.
• Slovo, které před svou inkarnací stvořilo svět.
• Sonický impulz. 
• Koncentrace zvuku.
• Mezní koncentrace.
• Roztříštění prvotních sonických systémů.
• Sonické nebo vibrační shluky.
• Zvuková zrna.
• Hadrony.

• Rozmanité sonické projevy.
• [Zvuková zrna]. 
• Nesoucí v sobě veškerou energii, která se bude podílet na utváření světa.
• ZZ jsou generátorem všech ve vesmíru eliminovaných vibrací a tedy zdrojem všech představitelných zvuků.
• Vnitřní skladby jednotlivých částic nyní:
• Sonické vibrace, jako zvuková zrna.
• Zvuk se stává generátorem všeho, co je a co se hýbe, a původcem vnitřních struktur všeho, co existuje: minerálního, vegetativního, organického.
• Je sám sobě všemi představitelnými i nepředstavitelnými zvuky.
• Řád, který umožnil kompozici nebes.