#84 AZIF (17)

 

 

Ó zjevný tajemný, jenž stavíš se nám po bok, tvé jméno zítra jest!

Ó zítra! Jaké hlubiny! kdož ví, co na jich dně se tají?  – Victor Hugo

 

 

Povaha soumraku se konstruuje sledem dvou promluv, které se protínají, aniž by kdy splynuly, a odpovídají si, aniž by se skutečně stavěly proti sobě.

 

Aniž by to věděl, je člověk, jenž si s sebou nese Vesmír, odsouzen ke Světu a Zemi. A ani Svět či Země mu nemohou říci proč: jen Vesmír mu odpovídá, černý a němý.

 

snc3admek-obrazovky-2018-05-31-vc2a015-15-50.png

 

Charakteristické je, že zapomínání postihuje nejbolestnější a nejobtížnější vzpomínky.

 

Skryté poznání, které bylo původně odhalené.

 

ale nevědomost není žádnou zárukou bezpečí > 

– zhoršuje nejistotu. 

 

[…] zároveň poznával, že je také součástí osob, které se ho dotýkaly – že v nich nachází zlomky sebe sama.

 

[To skryté psaní]

– které se vyjevuje jedině prostřednictvím svých dějových děr.

 

Odděluje předmět od formy >

– umožňuje návrat k prvotnímu prachu a nebo rzi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s