#84 Azif (17)

 

 

Ó zjevný tajemný, jenž stavíš se nám po bok, tvé jméno zítra jest!

Ó zítra! Jaké hlubiny! kdož ví, co na jich dně se tají?  – Victor Hugo

 

 

Povaha soumraku se konstruuje sledem dvou promluv, které se protínají, aniž by kdy splynuly, a odpovídají si, aniž by se skutečně stavěly proti sobě.

 

Aniž by to věděl, je člověk, jenž si s sebou nese Vesmír, odsouzen ke Světu a Zemi. A ani Svět či Země mu nemohou říci proč: jen Vesmir mu odpovídá, černý a němý.

 

snc3admek-obrazovky-2018-05-31-vc2a015-15-50.png

 

Charakteristické je, že zapomínání postihuje nejbolestnější a nejobtížnější vzpomínky.

 

Skryté poznání, které bylo původně odhalené.

 

ale nevědomost není žádnou zárukou bezpečí > 

– zhoršuje nejistotu. 

 

[…] zároveň poznával, že je také součástí osob, které se ho dotýkaly – že v nich nachází zlomky sebe sama.

 

[To skryté psaní]

– které se vyjevuje jedině prostřednictvím svých dějových děr.

 

Odděluje předmět od formy >

– umožňuje návrat k prvotnímu prachu a nebo rzi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s