#20 L/UK/17-18_Introduction

01

Stud vyjadřuje odmítnutí hybris. Postava performerky odmítá pokušení transcendentovat svůj lidský úděl, který před ní otevírá stroj. Není však hybris lidským údělem, nebo aspoň údělem západní civilizace? Protože touha stát se někým jiným je hybnou silou psychické indiviuace, v tom smyslu, že je neoddělitelná od historie západního člověka. Jestliže technika vyrůstá z člověka, jestliže je jeho extenzí a jedinou dimenzí jeho psychické a kolektivní individuace, extenduje naše světlé, denní, i temné, noční stránky.

01.1
Shame expresses the rejection of hubris. The character of the performer rejects her temptation to transcend her human lot, which is opened in front of her by a machine. Nevertheless, is it not true that hubris is people’s lot, or at least the lot of the western civilization? Because the desire to become somebody else is the driving force of mental individualization in the sense that it is inseparable from the history of the western man. If technology grows from a person, if it is their extension and the only dimension of their mental and collective individuality, it extends our light, daytime aspects as well as our dark, nighttime ones.
02
#Hybrid: nejednoznačnost naší existence. Tělo se stává hybridem – překrývá se – mutuje – rozšiřuje – zkresluje se – doplňuje – odcizí se – cítí se trapně ve vztahu k vlastnímu Já. Tělesná a psychická flexibilita, soustředěné dýchání a potřeba sebezdokonalování. Vztah k samotným hranicím lidského těla se vždy odehrává v mé mysli. Jak ovlivnit, – proměnit způsob jakým se chováme, myslíme, pohybujeme? Architektura tužeb a obav. Portrét nás samých. Portrét sestavený z digitálních sutin. Portrét nás samých jako obrazový spam: #Hybrid.
02.1
#Hybrid: the ambiguity of our existence. The body becomes a hybrid – it covers itself – mutates – expands – distorts – completes – alienates – feels embarrassed in its relationship to its own Self. Corporeal and physical flexibility, focused breathing, and the need for self-improvement. My relationship to the limits of the human body always plays out in my mind. How to influence, how to change the way we behave, think, move? The architecture of fears and desires. A portrait of ourselves. A portrait composed of digital rubble. A portrait of ourselves as visual spam: #Hybrid.
03
#Hybrid jako analogie temné hmoty digitálního světa. #Hybrid se vznáší kolem planety v neúměrném množství. Zoufale se vtírá lidské pozornosti. Nabízí léčiva, napodobeniny značkového zboží, prostředky pro zdokonalování těla, vysokoškolské tituly. Úsměvy vylepšené pomocí zubních implantátů. Z pohledu #Hybrida je člověk vylepšitelný. Takové lidi si lze představit jako potencionálně bezchybné, což znamená nadržené, přehnaně štíhlé…Těla jsou dekonstruována a rekonstruována. Je možné, že lidé nikdy nebyli zcela tělesní, že existují v sítích? Co když jsou do evolučního procesu zapletení také jiní? Jaké to je, být bonobo, nebo satelit a nebo pixel? Může spekulace nabídnout nové paradigma – lepší představu o nás samých?
03.1
Hybrid as analogous to the dark matter of the digital world. Hybrid floats around the planet in disproportionate quantities. Desperate, it intrudes human attention. It offers medicine, designer knockoffs, body honing devices, college degrees. Smiles improved by dental implants. From the point of view of the hybrid everybody is improvable. You may imagine these kinds of people as potentially flawless, meaning horny, too skinny… Bodies are being deconstructed and reconstructed. Is it possible that people have never really been corporeal? That they only exist in nets? What if other agents are also involved in the process of evolution? How does it feel to be a bonobo chimpanzee, or a satellite, or a pixel? Can speculation offer a new paradigm – a better image of ourselves?
04

#Hybrid: Estetický není objekt, ale způsob, jak se dívat, způsob, jak najít krásu. Moment prosévání zkušeností. Ty se prolínají s postupem a svým chováním připomínají spíš než produkt – motýla v síti.

04.1
#Hybrid: It is not the object that is aesthetic, but how we look at it, how we find beauty. A moment of sifting through experiences. Experiences that blend together as we move along and whose behavior reminds us not of a product, but a butterfly in a net.
05
Lovec s lukem přemýšlí jinak, než lovec bez luku.
05.1
A hunter with a bow thinks differently than a hunter without a bow.

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s